Myšlenkování

MOnotónnost života

13. dubna 2011 v 21:36 | Tekoucí voda
Úzkost někam odešla. Kam?
A kdy se vrátí?
Ne, nechci to vědět.
Dýchám.
Je těžké reagovat na zoufalství, jež je zapuštěno ve zdech, usmívat se, i když to nejde a tak celkově žít. Tohle obnáší život?
Je zvláštní, že mi je buď zle a to píšu nesmysly a nebo je mi fajn a píšu taky nesmysly.
Držte mě.
Kdybyste jenom věděli, jak hrozně jsem se v několika posledních dnech cítila...
Nejsem schopná dobrého přátelství.
Nejsem a nejsem. a irituje mě to. Děsně moc...
Rozčilují mě ty neustálé nářky. Já nikdy nebrečím. A nikdo mě nelituje.Proč bych měla dělat já něco, čím pohrdám?
Litováním se beztak nic nevyřeší, člověk zabředává do čím dál větší sebelítosti a okolí trpí.

Závislosti jsou omezující.
Tak proč se jimi lidé nechávají věznit?

Toužím po konejšivé náruči

25. března 2011 v 21:45 | Tekoucí voda
Ležím v jeho náručí a ptám se sama sebe: a co dál?
Těžká otázka, leč odpověď žádná.
Láska není snadná. Obnáší spoustu emocionálních výlevů, nebo jen pocitů vyjadřujících bolest nebo štěstí nebo...
Jo... Přesně to bych si přála. Ležet někomu v náručí, prostě jen tak.
Jenom se někoho držet a ty starosti ke vztahu patřící vypustit.
Musí to být hrozně fajn a já závidím.
Ale nejsem zvyklá někomu se otevřít.
A celou dobu toužím po osobě, kteráby mě objala, která by mi dopřála pocit neskutečného bezpečí. Mám ale neurčitý pocit, že v případě zázračného zjevení takové osoby by ničemu ne´pomohlo, nepřipustila bych si ji totiž k sobě.
...
Sama sebe se ptám,
co tu ještě dělám,
sama sebe se ptám,
proč pomoc špatně hledám.
Sama sebe se ptám,
kde náruč na mě čeká,
sama sebe se ptám,
proč láska mě tak leká.
Sama sebe se ptám,
jak zůstat navždy šťastnou,
sama sebe se ptám,
však pravdu neznám žádnou.
...
Lidi, buďte upřímní. Alespoň sami k sobě buďte upřímní.
Mluvím z vlastní zkušenosti...
Je těžké připustit si pravdu, zvlášť pokud se týká vás samotných.
.
...
.
Musíme si každý najít cestu a já ji nenajdu. Nikdy.
No není to ironické?

Rap a hiphop nenávidím, ale tahle písnička mi přirostla k srdci.
Jeden čas jsem si ji pouštěla neustále dokola... Naivní přání...
Teď už nemusím.
 
 

Reklama