Vztah s autistou?

22. prosince 2013 v 21:51
Zaujal mě hned na první pohled. Ani nevím proč. U nás ve třídě se objevil před dvěma lety. Přistěhoval se z druhého konce republiky, ale víc informací o sobě neposkytl. Seděl vždy stranou ostatních a jeho obvyklou činností bylo čtení. Nějakým neurčitým způsobem mě stále fascinoval a já se o něm toužila dozvědět co nejvíc. On však nijak sdílný nebyl. Na otázky odpovídal zdvořile, avšak obvykle stručně a jednoslovně.
Sám od sebe žádný hovor nezačínal, ani v hodinách se nehlásil, přestože odpovědi často znal - na položené otázky učiteli vždy zareagoval správně.
Trápila jsem se tím hodně dlouho. Čím víc odmítal komunikovat, tím větší silou mě to k němu táhlo. toužila jsem o něm zjistit víc, ale nevěděla jsem si rady, jak na to. Příležitost dozvědět se o něm něco bližšího se naskytla o pár měsíců později, když jsem zcela náhodně potkala jeho sestru. Nejprve jsem myslela, že ta hezká holka je jeho přítelkyně a musím přiznat, že jsem na ni hned začala žárlit. Ale přítelkyně to nebyla. Jen jeho sestra. Chopila jsem se příležitosti zjistit o něm co nejvíce a tak jsem se s ní spřátelila. A po čase mi prozradila, jak to s jejím bratrem vlastně je.

Před rokem mu byl diagnostikován autismus, konkrétně Aspergerův syndrom. Se svým okolím zřídkakdy komunikuje, nejlépe se dorozumívá se svou rodinou. Má pár přátel na internetu, se kterými je v písemném kontaktu, ale žádné vztahy jinak nevytváří, ač by toho byl schopen, a to hlavně díky špatným zkušenostem z dětství.

Šikana.

Neminula ho ani v naší třídě. Někteří spolužáci se chovali vážně hrozně. Naštěstí je to brzy přešlo - těžko říct proč.

Můj zájem o něj nepoklesl. Jsou to už dva roky, co ho znám, ale mně se nepodařilo přiblížit se k němu ani o kousek. A přitom bych si to tak strašně přála. Někdy mám pocit, že se dívá na hloučky spolužáků posmutněle, jako by se k nim chtěl přidat. Nebo se mi to zdá? Mám chuť se zvednout a jít za ním a dát se s ním do řeči.
Mám však strach, že mě odmítne.

Minulý týden jsme při biologii dostali ke zpracování projekt, který máme dělat ve dvojicích. Záměrně jsem si ho vybrala. Naše komunikace probíhá pouze mailem a pouze stručně, týká se jen zmíněného projektu. Nejsem si jistá, jestli se to někdy prolomí.

Nikdo z okolí mi nerozumí. Říkají, že autisté nejsou schopní lásky a já se trápím úplně zbytečně. Vztah s někým takovým by byl údajně ztrátou času. Já si to však nemyslím.
Proč by nemohl autista milovat? Copak žijeme v minulém století, kdy se všeobecně myslelo, že autisti nejsou schopní žádných citů a nestojí o kontakt s druhými?

Nakonec bych byla vděčná i za to, kdyby se stal mým kamarádem a já jeho kamarádkou, nemuselo by se hned jednat zrovna o vztah.
Lidem kolem sebe jsem pro smích.
A nejspíš se smějou i všichni čtenáři tohoto článku.
Možná jsem hloupá a naivní holka, co doufá v něco, co se nikdy neuskuteční. Možná, že kdybych svého spolužáka poznala blíž, zděšeně bych utíkala pryč. Ale já nepřestanu doufat, že tomu tak není.
Moc si přeju, abych jednou měla štěstí a dokázala se s ním dát do řeči a on by se se mnou zvládl bavit.

Co myslíte, je takový vztah vůbec možný?

Kdyby tu byl někdo, kdo se potýká/potýkal s podobným problémem, budu ráda, když mi napíše. Ocením jakoukoliv radu, jak v téhle situaci postupovat - nechci ho totiž případně nějak vyděsit a odradit od mojí osoby.
Ostatním se omlouvám za tento nudný výlev, muselo to ven.
 


Komentáře

1 Tenisák | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 22:01 | Reagovat

S autistou je to opravdu hodně složité, ale možné to je. Dá ti to ale hodně úsilí ale taky hodně rychle ho pak můžeš ztratit a už se nevrátí. Přeji hodně štěstí tobě i jemu.

2 Lenin | Web | 22. prosince 2013 v 22:22 | Reagovat

Můj přítel také trpí AS. A neznám víc milujícího člověka. Sice občas tápe, jak dát správně lásku najevo, ale často se ptá, jak na to, zajímá se, chce se učit... Lidé s AS milovat umí, možná víc než my "normální", ale často neví, jak to dát najevo.

Je však těžké získat si jejich důvěru a náklonnost. A když už ji člověk získá, často to ani nepozná, protože pro ně je to těžké. Ale jak říkám, ztráta času to určitě není. Já přítele miluju, on mě, a neměnila bych. Nikdy.

3 Tekoucí voda | 22. prosince 2013 v 23:01 | Reagovat

[1]: Vynaložím tolik úsilí, kolik bude třeba. Děkuju.

[2]: Díky za tenhle komentář, dal mi naději. Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo miluje člověka s AS. Už jsem si zoufala, že jsem snad pomalu jediná...
A díky za tu poznámku o tom, že člověk často nepozná, jestli si získal důvěru. Ta je nejspíš hodně důležitá.
Nemáš nějakou radu, čeho se třeba vyvarovat?

4 lazymonkey | Web | 22. prosince 2013 v 23:55 | Reagovat

Ahoj, ja pripájam len laický názor bez konkrétnych skúseností. Ako kolegyňa vyššie si tiež myslím, že milovať dokážu aj ľudia so spomínanou diagnózou, ale je hlavne na tebe či by ti taký vzťah stačil. Predsa len reagujú na rôzne podnety trošku inak ako "normálny" ľudia. Možno ti to tak bude vyhovovať, ale vystupovať ako "učiteľka života"?
Ja by som sa to na tvojom mieste radšej nechala tak. Bolieť to bude hlavne teba.

5 Erika | Web | 23. prosince 2013 v 0:38 | Reagovat

Myslím si že niekedy je lepšie veriť a ísť si zatým,pretože potom by nikto nemal nádej a podobne, určite sa nikto na článku nesmial,práveže bol dosť zaujímavy a pekný :) Ako sa hovorí čas ruže prináša :) tak ti už len držať palce :)

6 surpan | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 19:28 | Reagovat

Moje mamka dělá na základní škole a má na starost autistu, kluk ve druhé třídě myslím. dostala ho na starost od první třídy, ale trvalo dlouho, než si jej získala. Přímo jeho třídní učitelce se to nepovedlo. Je prý moc chytrý, ale neumí to dát najevo, nejhorší je, když se má rozhodnout mezi více možnosti. To je v koncích, přitom odpověď ví. Nezbývá ti než to zkoušet, vydržet a dát mu šanci i přes to, že to bude vypadat, že nemá zájem. On zájem podle mě má, jen to neumí říct nebo dát najevo. Držím palce

7 Radka | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 21:27 | Reagovat

Jak už bylo napsáno - k smíchu nejsi. Naopak, obdivuji Tě, že se snažíš na lidech vidět to, co se skrývá pod povrchem.
Také věřím, že to jde a moc držím palce, aby se Ti povedlo co nejdříve ho přesvědčit, že Ti může důvěřovat :-)

8 Tekoucí voda | Web | 23. prosince 2013 v 21:45 | Reagovat

[4]: Jsem si čím dál jistější, že by mi takový vztah plně stačil. Jiné reakce na podněty nemusí vždy znamenat něco negativního. Nemám z toho strach. A to učení by jistě nebylo jednostranné, tomu nevěřím

[5]: Děkuju ;-)

[6]: Díky... Ano často z něj mám pocit, že něco chce, ale najevo to nedá... Otázkou je, jak z něj nějakou konkrétnější reakci dostat?

[7]: A ještě jednou děkuju :-) Mě po pravdě překvapilo, že mi tu nikdo nenapsal nic negativního, a že to zatím nikdo neodsuzoval. Kéž bych takové lidi měla i ve svém okolí. Strach z jinakosti se dá pochopit, ale proč soudit toho, kdo ji nechce zavrhnout, ale naopak poznat? Ale ještě horší jsou ti, kteří si myslí, že s ním chci být jen z lítosti. :-( Takový nesmysl!

9 Vendy | Web | 23. prosince 2013 v 23:49 | Reagovat

Asi to bude těžké. Možná záleží i na tom, v jaké míře se jeho autismus nachází. Chodím občas na blog jedné maminky, která má dvě autistické děti a něco jsem už za tu dobu pochopila, třeba že mají úplně jiný způsob uvažování a jednání. Zkrátka myslí jinak.
Nevím, jestli se ti podaří prolomit tyto hradby, ale držím palce.
Koneckonců, to poznáš teprve, až to zkusíš. Přeju ti štěstí!

10 Šukatérka | Web | 23. prosince 2013 v 23:50 | Reagovat

Myslím, že autisté jsou schopni lásky, mají pouze poruchu, ale silně pochybuji, že při ní ztratili city.

Ano, myslím, že vztah s autistou je možný, ale bude tě to stát hrozně moc práce a obrovské množství duševní síly. Nechci, aby to ode mně teď působilo ošklivě, to rozhodně ne, ale je možné, že by tě takový vztah, když byste třeba spolu bydleli a žili, mohl psychicky dost vysávat a možná i psychicky zničit, jenomže on by pak zůstal sám, pokud by ses jej rozhodla opustit a žít jinak. S autistou vlastně žiješ v jeho vlastním světe, který si sám utvořil, těžko říct, jestli je tak zlé žít v dnešní době v jiném světě, ale to už je vedlejší...

Vztah jde, ale bude tě to stát hodně, zvláště co se péče o něj týče, musíš být na to dostatečně silná, je to velice velký závazek. Každopádně, jsem zvědavá na tvé rozhodnutí.

11 Tekoucí voda | Web | 24. prosince 2013 v 0:08 | Reagovat

[9]: No, má Aspergerův syndrom - podle informačních zdrojů tu nejlehčí formu. Ve škole je schopen normálně fungovat, vykomunikuje si co je třeba, nepotřebuje třeba žádného asistenta...
Děkuju :)

[10]: Ne, nezní to ošklivě, vím, jak to myslíš... Je možné, že to tak taky může dopadnout, tu možnost nezavrhuju. Ale těžko říct, jak to je - jestli já bych žila v jeho světě nebo on v tom našem, nesrozumitelném? Nebo by to bylo jak kdy? Jestli má být schopen relativně fungovat, nemůže se uzavírat v tom svém napořád...
A v jakém ohledu máš na mysli, že by potřeboval péči?
No, jestli se to nějak pohne na jednuči druhou stranu, asi o tom zase napíšu :-)

12 Ann Taylor | Web | 24. prosince 2013 v 8:52 | Reagovat

Joo, těžko říct, já myslím, že pořád nikdo neví čeho je a není autista schopný, protože nikdo není schopný dostat se mu do hlavy jako normálně otevřeným lidem.
Ale co nejdřív začít přes ten internet? Spoustě lidem, ať už stydlivým nebo uzavřeným, výrazně pomáhá. Tak ho zkusit postrčit k nějakému komunikačnímu prostředku, který má rychlejší odezvu než mail (ne rovnou facebook, třeba skype, jabber nebo něco takového) a třeba když to nebude tváří v tvář, tak se časem aspoň trochu rozhovoří.

13 czsk-rap | Web | 24. prosince 2013 v 10:05 | Reagovat

Šťastné a veselé.
A podle mě jde vztah s kýmkoliv, všichni jsme lidi :)

14 Fido | E-mail | Web | 24. prosince 2013 v 12:00 | Reagovat

Přeji ti radostné a pohodové prožití vánočních svátků a v novém roce hlavně zdraví, štěstí, lásky, hodně hodně moc úsměvu na tvé tváři a ještě více úspěchu než si měla letos :)

15 osobnivesmir | Web | 24. prosince 2013 v 18:29 | Reagovat

Žádného autistu neznám. Ale viděla jsem film Milý Johne. Slyšela jsem o filmu Rain man. Vyskytují se v nich autisté. Myslím si, že autista má pocity. Miluje. Chce se bavit, ale bojí se. Nedokáže se otevřít. Vztah s autistou je určitě složitý, ale ne nemožný. Autisté jsou většinou dobří v jedné věci, například v malování. V tvém článku jsem se dočetla, že ten kluk rád čte. Mohla bys zkusit si s ním popovídat o knihách. Třeba by to pomohlo. Přeju ti hodě štěstí, snad ten pomyslný led prolomíte. :)

16 Ježurka | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 16:46 | Reagovat

Ano, tak jak psala Vendy, i já už hezky dlouho "kamarádím" tady na blogu s maminkou dvou autistických dětí, jedno je v pořádku. Její manžel byl také autista a byl na ni hodně zlý, proto se nedávno už musela rozvést. A ten Aspergerův syndrom je opravdu ta lehčí forma, třeba se ti to povede.

17 بيتر | Web | 31. prosince 2013 v 13:13 | Reagovat

Musím se přiznat, že když jsem si přečetl název článku, tak jsem byl v šoku. Jelikož se o autismus a podobné věci moc nezajímám, tak si pod pojmem autista většinou představím osobu trpící Downovým syndromem a nedokážu si představit, že by zdravý člověk měl vztah s člověkem, který trpím zrovna DS. Nechci znít nijak necitelně, ale třeba já prostě nemůžu být v přítomnosti takové osoby, protože je mi to nepříjemné. Je mi jich sice strašně líto a uvědomuju, jak strašně to musí být, ale nedokážu prostě snášet jejich přítomnost.

Co se týče tvého problému, tak s tím ti asi neporadím. Osobou, která by trpěla takovým syndromem neznám a tudíž si nedokážu představit, jaké to musí být. Jediné co ti tak můžu poradit je, aby si zkoušela dál a ono se to nakonec nějak vyvrbí..

18 tekoucivoda | 31. prosince 2013 v 14:22 | Reagovat

[12]: Jo máš pravdu... To bude asi nejjednodušší, ostatně ani já nejsem zrovna zvlášť komunikativní naživo a asi bych ho ještě vyděsila :o)

[13]: ano moudrá věta... Všichni jsme lidi tak snad mi to vyjde

[15]: Ano určitě má pocity... Docela mi přijde děsivé, když si dřív lidi mysleli, že to není pravda...
A ano četla jsem článek právě o tom, že autisti stojí o kontakt, ale bojí se odmítnutí, tak to radši ani neriskují...

[17]: No, DS a autismus jsou trochu odlišné věci. Hlavně u DS se jedná vždy o mentální retardaci, což u autismu vždy není pravidlem. A u Aspergerova syndromu MR nikdy není. Kdybys toho kluka potkal, ani bys nepoznal, že je na něm něco jiného. Maximálně by ti přišel hodně introvertní a nekomunikativní. Jinak je ale nadprůměrně inteligentní a zvládá se o sebe starat sám. Aspoň nevím o problémech, které ho provází nic bližšího.
A jinak k osobám s DS a s MR obecně máme dost odlišný přístup - mně nepřijdou nijak děsiví a není mi jich líto, ani se nedomnívám, že to musí být strašné :) Oni si to neuvědomují a jsou šťastní tak jak jsou a myslím, že jsou skvělí :) Někdy jim ten jejich svět až skoro závidím.

19 Z. | Web | 6. ledna 2014 v 14:01 | Reagovat

Ahoj, zkus se podívat na stránku mujasperger.cz , je to blog jednoho velmi milého člověka s AS. Třeba ti nějaké jeho články pomůžou... :-)

20 M. | Web | 11. ledna 2014 v 19:48 | Reagovat

Chtěl jsem... odpovědět, že lásky schopni jsme a teď koukám na poslední koment! :D Ha! :D

21 M. | Web | 11. ledna 2014 v 22:16 | Reagovat

Kazdopadne, neda mi to, abych ti neodpovedel. Ve clanku se zminujes o tom, ze se na spoluzaky diva posmutnele - muzes si byt jista, ze bavit se chce. A ze touzi po blizkosti, po zajmu, klidne i po lasce. On Aspergeruv syndrom neni prece jen to same, co cisty autismus.
Bohuzel to neumi dat najevo, svuj zajem, nevi, jak se bavit, jak prolomit ledy... a rozhodne bys nemela cekat, ze to udela prvni. Neudela, protoze to neumi a ma strach, ze to pokazi. Zacni prvni a on ti bude velmi vdecny. Mluv na nej jasne, srozumitelne, jeho chapani je hodne logicke, ve spouste veci bude potrebovat byt veden. Necekej, ze bude vedet, co dela v navazovani vztahu prvni muz a co zena, v tomhle musis vzit iniciativu do svych rukou. On se to vsechno nauci rychle, kdyz mu to ukazes. Ve skolnim veku jsem taky nevedel, co a jak delata moc moc moc!! bych byl vdecny za nekoho, kdo by ke mne prisel a chtel me znat a byt se mnou.

Jinak k te lasce - milovat umim a hodne. Problem je, ze moje laska je velmi majetnicka.. ale snazim se na tom pracovat. Aspici by se pro druheho vetsinou rozkrajeli, jelikoz milovana osoba se stane objektem naseho zajmu a nasi vasni. A my pro vasne zijeme. Vlastne.. vasne jsou cely nas zivot.
Urcite se budes muset naucit nejake veci tolerovat, ale to uz je ciste na cloveku samotnem, jak moc je ochotny. Muj muz zvlada vse vyborne skoro 7 let :-)

Drzim palce :-)

22 Date tree | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 17:59 | Reagovat

Nejsi blázen, jsi skvělá, citlivá holka! Pokud si chceš s někým popovídat o autistech, zadej do vyhledávače "Autíček Jeníček". Je to blog maminky dvou takto postižených dětí. Myslím, že ti mile ráda odpoví. Hlavu vzhůru, každý může milovat a být milován! Přeji hodně štěstí :)

23 Jura | E-mail | 25. července 2014 v 0:24 | Reagovat

Tvoje řádky pronikly hluboko, tak hluboko, že tě potřebuju nachvilku pozvat do světa kde slova někdy nedovedou popsat, do světa, kde je někdy zbytečný cokoliv řikat, do světa vzdouvajících se proudů pocitů, co nejde nikomu sdělit, protože skoro nikdo nenaslouchá.  Do světa jednoho kluka, co poznává jak na tom světě žít. Je to už let... Teď z jara zrovna 20+6, co sem přišel na ten svět. Za tu dobu ledacos pochopil a docela se proměnil. Měl sem to štěstí, že mě nikdy, nikdo, nikde nediagnostikoval (myslim jako to, jak myslim). Situace okolo, mě nepřestávaj přesvěčovat o tom, že mam prostě odlišnej "operační systém". To nejde jen tak opravit, protože to neni závada, to je doopravdickej způsob života... Teď už trošku vim, jak čemu rozumět a jak proplouvat mezi lidma kolem. Nebylo tomu tak vždycky, pojď semnou, jestli chceš, vrátíme se časem kousek nazpátek. Představ si obyčejnou školní třídu, spolužáky kolem a v ní jednoho kluka, co sedí rači sám. "Co ti je? Ty seš nějakej divnej?" Nemam co bych na to odpověděl a zkoušim vymyslet co říct, aby už se takhle nemuseli ptát, protože je mi to dost blbý a nepříjemný, když na mě takhle koukaj a čekají na odpověď. Já vam nedokážu odpovědět takhle hned,když tu čekáte co ze mě vypadne, chtěl sem říct, jenže sem uznal, že by to situaci nikterak nezlepšilo, přitom sem mimojiné vypadal navenek dost nervózně, čemuž dle jejich pohledů očividně nedovedli porozumět. To už byla zoufalost, snažil sem se situaci zachránit několika náhodnejma zoufalejma slovama, což přešlo plynule ve vzlik. Nakonec uznali, že to nemá význam a vrátili se k tomu svojemu. Tim to pro mě nekončí. Otázka sama osobě mi zas tolik nevadila, nesnesitelný ovšem byly ty pohledy spolužáků, spolu s jejich očekávánim, co zase řeknu. Něco jako když skupinka šesti lidí pozoruje zvláštní druh zvířete. Tenhle pocit dokáže někdy přetrvat dlouho a k uklidnění mi to moc nepomáhalo. Neni to tak, že bych nad tim mávnul rukou a nechal to bejt, jak to oni udělali, když je to pozorování přestalo bavit. Tohle sem si dobře zapamatoval a bylo to moje "pro příště" abych se pokusil takový situaci vyhnout. Tohle všechno se odehrává vevnitř. Navenek to vypadá že tam sedí nějakej vyplašenej kluk a asi neumí mluvit. Jo to je vlastně fakt, tuhle otázku sem slyšel dost často, to bylo pokaždý "Umíš mluvit", nebo "Umíš vůbec mluvit". Odpověděl sem nesměle "umim". Né že bych neuměl mluvit, prostě sem neměl co říct a tak sem nic neřikal. Nebylo to pro mě potřeba, ačkoliv to ostatnim připadalo normální, pořád něco řikat a "rejpat" do sebe. Nevěděl sem v čem je smysl jejich debaty a ani mě to nezajímalo, když sem po pár slovech, nebo větách zjistil o co de, prostě sem ztratil zájem. Mluvil sem jenom, když to bylo vyloženě potřeba, kvůli tomu aby sem zvládal školu. Nic moc navíc sem skoro neprones. Taky sem se párkrát pokoušel zapadnout do kolektivu, prostě takovej pokus o začlenění, zoufalej pokus o začlenění. Skoro pokaždý to dopadlo akorát tak, že se mi vysmáli. Zkoušel sem to přetvářkou a bylo až groteskně poznat, že mi to přetvařování absolutně nejde a vůbec nesedí. Tak sem to po pár pokusech zavrhnul, jako celkem nesmysl.  Teď přejdu k tomu, proč ti vlastně píšu. Tohle všechno bylo proto, aby si si zhruba udělala představu, jak sem to měl, o čem sem přemejšlel, co sem tou dobou prožíval. Samozřejmě nešlo napsat všechno a nejspíš sem pár snad podstatnejch věcí vynechal. To né proto, že bych to nechtěl napsat, nepotřebuju mít tajemství, když bude někdo, kdo by poslouchal. To proto, že chci dát teď prostor tomu co mě zasáhlo asi nejvíc a dodneška mě ještě tam někde hluboko mrzí, že sem to s tou krásnou holkou pobabral, jak se dalo.  
Postupem času sem se ve třídě tak trošku domestikoval jako takovej ten podivín, co moc nemluví. Po holkach sem zas tolik nekoukal, protože sem byl rád, když sem dokázal bejt pro ostatní aspoň tak nějak přijatelnej, což zabralo vlastně všechnu mojí pozornost, abych doved bejt docela v klidu a ještě vnímat co po mě chtějí, abych si pamatoval z učiva. Skoro cokoliv dalšího navíc mě začínalo docela znervózňovat. Ve třídě bylo hezkejch několik holek. I přesto všechno moje zadumání sem si tu a tam nějakou z nich prohlížel, když se nekoukala, protože sem byl celkem přesvěčenej, že by mě nechtěla, kvůli tomu, jakej sem podivín. Tak to šlo zase dál, až si mě najednou jedna holka začala všímat víc. Byla hezká, nejdřív po mě pokukovala, já po ní taky nesměle pohlížel. Časem si ke mě začala přisedávat, když se dělalo něco ve dvojicích. Vždycky, když seděla vedle mě, tak mě zalil takovej moc příjemnej hřejivej pocit až sem měl občas nutkání pohladit jí ruku, jenže sem nevěděl jak na to, aby to třeba nějak špatně nepochopila a tak sem nic neudělal. Jenom sem tam tak dál s ní seděl a občas jí odpověděl, když se zaptala na něco ohledně úkolu. Víc sem se neodvážil. Nevěděl sem, co jí říct, co mam udělat, abych jí aspoň naznačil, že se mi líbí. Že hezky voní mě třeba napadlo, jenže nedokázal sem to, přitom taky občas probleskla myšlenka "Co když to uslyší ostatní, budou se zase posmívat jak oni to umí, to jí přece nemůžu udělat, aby se kvůli ní smáli, navíc v hodině, všimne si toho učitelka a bude mít řeči" Na tý holce bylo vidět, že je ráda semnou, mě s ní bylo taky moc dobře, jenže sem to prostě nedoved, nějak jí aspoň naznačit, prostě to nešlo, zablokováno, hotovo. Snad kdybych s ní byl někde sám bylo by to o něco lepší, jenže ani tak to nešlo. Představoval sem si jak mě vezme za ruku, jak tim povolí ta průhledná zeď mezi náma. Pak přišel ten den. Bylo na ní vidět, že je docela rozrušená a odhodlaná něco udělat, sbírala na něco odvahu, na něco co bych já nedoved, udělat první krok. Pak přišlo něco, co se možná stát mělo, možná nemělo. Sama se nedovedla osmělit a zeptat se "Nechceš semnou chodit?", což úplně chápu, ale nechtěla to jen tak nechat a tak přemluvila svojí kamarádku, aby se mě zeptala. Ta přišla a řekla "Heleď ***** se tě chce zeptat, jestli by si s ní nechtěl chodit. Vona se stydí ti to říct, víš?" Teď sem byl v koncích, situaci nepřidalo ani to, že mě upřeně pozorovalo několik dalších spolužáků. "Tak co? Co jí mam říct? Chceš jí, nebo ne?" "Ne....." "...takhle ne", dodal sem rozechvělim hlasem a se zoufalim výrazem sem odešel usednout do lavice, kde sem se nezmoh, než asi hodinu strnule sedět a posmutněle koukat na podlahu. Její kamarádka předala zprávu, ta holka mezitim byla schovaná na záchodě a celá rozechvělá čekala na odpověď.  Tak a to byl konec. Má význam pokračovat? Nejvíc mě mrzí a dodneška si živě pamatuju, jak úzkostně plakala. To mě bolelo ze všeho nejvíc. Jenže já jí doopravdy měl rád, o to víc mě ten pláč drásal. Nešlo to. Ne, takhle ne, za těchdle okolností ne. Všechno moc rychle, všechno moc rychle na nesmělýho vyplašenýho kluka. Inu i to odvál už čas, jenže vzpomínky přetrvaly. Možná sem ti nabídnul pohled z druhý strany, možná ne, kdo ví. Teď je ze mě celkem spokojenej elektrikář, v práci to taky ujde, taky se tam nemam s kym bavit o tom co mě zajímá, ale už to beru s klidem a rád se zasměju, často tam kde ostatní vážnou tváří mudrujou. Spoustu věcí už dělam jinak než tenkrát na základce ale to hlavní, ten střed, to jádro, to kdo sem, to zůstane a je to tak dobře. Nooo a ta nesmělost k holkam zatim taky přetrvala:-)

24 Jura | E-mail | 26. července 2014 v 22:38 | Reagovat

Promiň, že takhle píšu, chtěl sem to tak říct... A je toho víc... Můžu?
Sem jenom kluk, obyčejnej kluk a snad běžně, nenormální, jestli chcete...

Mam co říct, nemam komu,
snad tý holce, dejme tomu...

Seš toliko krásná, vim co chceš povědět,
Zkoušim ti říct, jenže nedovedu.

Nejsi daleko a představit si tě...
Mam tě rád a říct nedovedu...

25 Katerina | E-mail | 2. ledna 2015 v 9:34 | Reagovat

PRO JURU
Dobry den/ Ahoj... prave jsem docetla clanek z "Tekouci vody" a velkou pozornost jsem venovala tvym komentarum. Nevim proc presne ti pisu. Jsem normalni holka i kdyz se za normalni moc nepovazuji. Snad je to jen uz zoufalstvi, ktere mi zivot prinesl... Jsem matka, samozivitelka a memu synovi (2 roky) bylo zatim diagnostikovano jen mentalni vyvojove opozdeni. Kazdopadne autismem jsem si u nej hodne jista... Pokud by ti to nevadilo, rada bych se s tebou bavila o vsem moznem jen abych trochu pochopila jeho svet. Dekuji ti alespon za precteni. Katerina

Ps: chtela jsem ti poslat email, ale bohuzel to neslo.

Odesláno z mého chytrého telefonu Samsung Galaxy.

26 TOM6790 | E-mail | 19. března 2016 v 8:16 | Reagovat

Nádherně napsaný článek, doufám že se ti podaří se s ním sblížit aspoň jako kamarádka, moc ti to přeji.

27 heidi | 26. listopadu 2016 v 22:03 | Reagovat

a co az se vztah posune? svatba,deti? kazdy den nove veci. Jsi pripravena byt na vsechno sama,protoze tvuj protejsek nechce chapat a prizpusobit se nove situaci? jsi pripravena zatizit sve deti stejnou diagnozou? presto,ze on sam deti velmi chce? a co az zacne starnout a problemy se zacnou prohlubovat, rozsiris statistiku rozvedenych?

28 jana | E-mail | 9. ledna 2017 v 6:54 | Reagovat

Je to vcelku jednoduché, naučit se koukat na svět očima autisty a být s ním co nejvíc, mám doma autistu a vím že to jde ale vyžaduje to trpělivost.

29 MarcoA | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 12:50 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

30 Smithb910 | E-mail | Web | 4. září 2017 v 8:38 | Reagovat

Once I initially commented I clicked the Notify me when new feedback are added checkbox and now each time a remark is added I get four emails with the same comment. Is there any way you possibly can remove me from that service? Thanks! cfebddgdaadddfdg

31 Pharme694 | E-mail | Web | 5. září 2017 v 0:41 | Reagovat

Hello!<a href="http://via3indian.com/#1.html">sildenafil generic india</a>

32 Oleglam | E-mail | Web | 16. listopadu 2017 v 20:35 | Reagovat

only here viagra pfizer canada

      http://viagraonlinelka.com/ - generic viagra online

    <a href="http://viagraonlinelka.com/">viagra online</a>

    only today pills viagra canada

33 Lyubalam | E-mail | Web | 17. listopadu 2017 v 20:17 | Reagovat

minimum age take viagra

      http://viagradiscountg.com/ - buy viagra

    <a href="http://viagradiscountg.com/">viagra online</a>

    free viagras free shipping

34 Lyubalam | E-mail | Web | 19. listopadu 2017 v 1:49 | Reagovat

cialis or viagra with alcohol

      http://viagradiscountg.com/ - cheap viagra

    <a href="http://viagradiscountg.com/">cheap viagra</a>

    viagra super active pricelist

35 Lyubalam | E-mail | Web | 19. listopadu 2017 v 8:36 | Reagovat

prezzo di farmaco di viagra

      http://viagradiscountg.com/ - buy viagra

    <a href="http://viagradiscountg.com/">viagra cheap</a>

    viagra vendita line

36 Wiktoriyalam | E-mail | Web | 20. listopadu 2017 v 13:46 | Reagovat

acquisto cialis in svizzera

      http://buycialisjh.com/ - buy cialis

    <a href="http://buycialisjh.com/">generic cialis</a>

    cialis 2 5 posologie

37 Wiktoriyalam | E-mail | Web | 20. listopadu 2017 v 20:45 | Reagovat

cialis price

      http://buycialisjh.com/ - cialis online

    <a href="http://buycialisjh.com/">generic cialis</a>

    cialis e emicrania

38 Wiktoriyalam | E-mail | Web | 21. listopadu 2017 v 4:53 | Reagovat

we recommend drug cialis

      http://buycialisjh.com/ - generic cialis online

    <a href="http://buycialisjh.com/">cialis</a>

    achat de cialis france

39 Timothyemasp | E-mail | Web | 13. ledna 2018 v 14:18 | Reagovat

Earn on the Internet from $ 5000 per day, do not strain, the details are here: http://pagebin.com/CGiNOrkf

www world football transfers com, online gambling in south africa, how much money can you make writing a technical book, kazino igri online ruletka, paypal transfer money from india to us, rf online money making guide, how much money can i make selling books on amazon, i want to make money online in pakistan
, how to earn extra money online malaysia, paypal withdrawal limit reset, how can i make money online forum, lacc transfer program, macau casino online, how to make quick money in one day, casinГІ campione d'italia tornei di poker, how to make money selling indie games, balance transfer to checking account, how to make money with adsense, transfer money from credit card to bank account free
, make money writing flash fiction, planet 7 no deposit casino bonus codes, balance transfer to checking account, hw 2 make money online, make money putting ads on your website, free online casino quick hit slots, make some extra money uk, ways to make money at home in india

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama