Toužím po konejšivé náruči

25. března 2011 v 21:45 | Tekoucí voda |  Myšlenkování
Ležím v jeho náručí a ptám se sama sebe: a co dál?
Těžká otázka, leč odpověď žádná.
Láska není snadná. Obnáší spoustu emocionálních výlevů, nebo jen pocitů vyjadřujících bolest nebo štěstí nebo...
Jo... Přesně to bych si přála. Ležet někomu v náručí, prostě jen tak.
Jenom se někoho držet a ty starosti ke vztahu patřící vypustit.
Musí to být hrozně fajn a já závidím.
Ale nejsem zvyklá někomu se otevřít.
A celou dobu toužím po osobě, kteráby mě objala, která by mi dopřála pocit neskutečného bezpečí. Mám ale neurčitý pocit, že v případě zázračného zjevení takové osoby by ničemu ne´pomohlo, nepřipustila bych si ji totiž k sobě.
...
Sama sebe se ptám,
co tu ještě dělám,
sama sebe se ptám,
proč pomoc špatně hledám.
Sama sebe se ptám,
kde náruč na mě čeká,
sama sebe se ptám,
proč láska mě tak leká.
Sama sebe se ptám,
jak zůstat navždy šťastnou,
sama sebe se ptám,
však pravdu neznám žádnou.
...
Lidi, buďte upřímní. Alespoň sami k sobě buďte upřímní.
Mluvím z vlastní zkušenosti...
Je těžké připustit si pravdu, zvlášť pokud se týká vás samotných.
.
...
.
Musíme si každý najít cestu a já ji nenajdu. Nikdy.
No není to ironické?

Rap a hiphop nenávidím, ale tahle písnička mi přirostla k srdci.
Jeden čas jsem si ji pouštěla neustále dokola... Naivní přání...
Teď už nemusím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama